Bursíková Jacques má řešit šikanu u vojáků. Sama tvrdí, že čelí tlaku šéfa
V posledních týdnech se v českých médiích objevuje stále častěji téma šikany v armádě. Nově jej do popředí zájmu dostala Jana Bursíková Jacques, která byla pověřena vedením speciální komise Ministerstva obrany pro prevenci a řešení šikany mezi vojáky. Ironií osudu je, že sama Bursíková Jacques v těchto dnech otevřeně hovoří o vlastních zkušenostech s tlakem a údajnou šikanou ze strany svého nadřízeného. Jaká je skutečná situace v české armádě, jaké má komise možnosti a jaký dopad může mít osobní příběh její vedoucí na důvěru vojáků i veřejnosti? Článek nabízí podrobný pohled na tuto aktuální, a pro mnohé překvapující, kapitolu české armádní reality.
Šikana v české armádě: Problém, který přetrvává
Šikana v ozbrojených složkách není pouze českým problémem, ale v posledních letech se na něj začíná více upozorňovat i u nás. Podle zprávy Ministerstva obrany bylo v roce 2023 řešeno 56 případů šikany nebo nevhodného chování mezi vojáky. Z toho ve 38 případech šlo o prokázané porušení armádních pravidel, což představuje nárůst o 20 % oproti roku 2021. Většina případů se týkala nováčků na základní službě, ale objevily se i stížnosti zkušených vojáků na své nadřízené.
Podle Armády ČR bylo v uplynulých třech letech zahájeno celkem 14 kázeňských řízení s vyššími důstojníky kvůli podezření na šikanu, což je číslo, které znepokojuje nejen vojenské vedení, ale i veřejnost. Dlouhodobě se ukazuje, že oběti často váhají své zkušenosti oznámit, protože mají obavy z odvety nebo ztráty kariérních vyhlídek.
Jana Bursíková Jacques: Nečekaná role a osobní zkušenost
Jmenování Jany Bursíkové Jacques do čela komise pro prevenci šikany vzbudilo pozornost nejen kvůli jejím dosavadním zkušenostem v oblasti lidských práv, ale i kvůli osobnímu prohlášení, které učinila krátce po svém nástupu. Bursíková Jacques přiznala, že sama čelí tlaku a nátlaku ze strany svého přímého nadřízeného, což označila za formu šikany v bílých rukavičkách.
Ve svém prohlášení uvedla: „Pokud má tato komise působit věrohodně, musíme být otevření i vůči vlastním problémům v hierarchii armády. I já se setkávám s tlakem, který by se dal označit za šikanu.“ Tento krok vyvolal rozporuplné reakce. Zatímco část veřejnosti ji vnímá jako statečnou osobnost, která je ochotná otevřeně hovořit o tabuizovaných tématech, jiní jí vyčítají, že tím podrývá autoritu instituce, kterou má reprezentovat.
Její příběh však ukazuje, jak složité je v armádním prostředí rozlišit mezi tvrdým vedením a šikanou, a jak snadno se i vysoce postavený představitel může stát jejím terčem.
Mechanismy řešení šikany: Jak fungují a co se nedaří?
Vojenské prostředí je specifické svou hierarchií a disciplínou, což může na jedné straně šikaně napomáhat, na druhé však umožňuje rychlé a efektivní zásahy, pokud je vůle problém řešit. V současnosti má Armáda ČR několik mechanismů, jak šikanu identifikovat a řešit:
- Každá jednotka má pověřeného důstojníka pro etiku a prevenci šikany. - Vojáci mají možnost využít anonymní linky důvěry, kterou v roce 2022 využilo 147 osob (o 37 % více než v roce 2020). - Existují pravidelná školení o prevenci šikany pro všechny nové rekruty. - Od roku 2021 funguje elektronická platforma pro podávání stížností.Navzdory těmto opatřením je úspěšnost řešení hlášených případů pouze 45 %, což znamená, že více než polovina případů končí bez jasného výsledku. Odborníci upozorňují, že hlavním problémem je neochota svědků vypovídat a strach z odvety. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že nejúčinnější jsou nezávislé vyšetřovací komise a zapojení externích psychologů.
Následující tabulka srovnává situaci v oblasti řešení šikany v české armádě s několika evropskými zeměmi:
| Země | Počet hlášených případů (2023) | Úspěšnost řešení (%) | Možnost externího vyšetřování |
|---|---|---|---|
| Česko | 56 | 45 | Ne |
| Německo | 112 | 67 | Ano |
| Francie | 98 | 62 | Ano |
| Rakousko | 35 | 54 | Ne |
Z tabulky je patrné, že tam, kde mají vojáci možnost obrátit se na externí orgány, je úspěšnost řešení vyšší.
Vliv osobního příběhu na důvěru vojáků i veřejnosti
Skutečnost, že sama vedoucí komise popisuje vlastní zkušenost s tlakem, může mít dvojí dopad. Na jedné straně to může motivovat další vojáky, aby se nebáli své zkušenosti sdílet. Podle průzkumu agentury STEM/MARK z dubna 2024 by 62 % respondentů bylo ochotno nahlásit šikanu, pokud by věděli, že i vysoce postavení představitelé řeší podobné situace.
Na druhou stranu však někteří vojáci a veřejnost vnímají tuto otevřenost jako signál, že ani vedení armády není schopno své lidi dostatečně chránit. To může vést k poklesu důvěry v instituci, což potvrzují i data: v roce 2023 důvěřovalo armádě 68 % obyvatel, v květnu 2024 to bylo podle průzkumu CVVM už jen 61 %.
Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že otevřená komunikace o problémech může dlouhodobě přispět ke kultuře nulové tolerance vůči šikaně, krátkodobě však často způsobuje mediální bouři a nejistotu.
Česká armáda v číslech: Kontext a trendy
Armáda České republiky zaměstnává přibližně 27 000 profesionálních vojáků a každoročně přijímá kolem 2 500 nových rekrutů. V posledních pěti letech prošla armáda řadou reforem zaměřených na modernizaci a zlepšení podmínek pro vojáky. Přesto právě otázky šikany a mezilidských vztahů zůstávají dlouhodobě nejčastějšími důvody odchodů ze služby.
Podle interní analýzy Ministerstva obrany z roku 2023 bylo až 18 % předčasných odchodů z armády zdůvodněno „nevhodným pracovním klimatem“ nebo „problémy v týmu“, což je druhý nejčastější důvod po zdravotních potížích. Armáda proto plánuje zvýšit rozpočet na prevenci šikany z dosavadních 5,2 milionu Kč ročně na 8 milionů Kč v roce 2025.
Silným impulzem pro změnu byla i tragická událost z roku 2021, kdy se jeden z mladých vojáků pokusil o sebevraždu po opakované šikaně na základní službě. Tento případ vedl k přijetí nových interních směrnic a zvýšenému důrazu na psychologickou podporu.
Kam dál? Výzvy a možná řešení
Případ Jany Bursíkové Jacques ukazuje, že šikana není problémem jen mezi řadovými vojáky, ale může se objevit na všech úrovních armádní hierarchie. Odborníci doporučují několik kroků, které by mohly situaci zlepšit:
1. Posílení nezávislosti vyšetřování: Zapojení externích psychologů a právníků, které by posílilo důvěru v objektivitu šetření. 2. Ochrana oznamovatelů: Zavedení jasných pravidel a ochranných opatření pro ty, kteří šikanu nahlásí. 3. Pravidelná anonymní šetření spokojenosti a klimatu na pracovišti. 4. Zvýšení počtu školení a workshopů zaměřených na prevenci šikany a budování týmové spolupráce. 5. Větší zapojení civilní veřejnosti a neziskových organizací do dohledu nad dodržováním práv vojáků.Pokud budou tato opatření důsledně naplňována, může se armádní prostředí stát bezpečnějším nejen pro nováčky, ale i pro zkušené velitele.
Závěr
Téma šikany v armádě je mnohovrstevnaté a citlivé, zejména když se dotýká i těch nejvyšších představitelů, jako je Jana Bursíková Jacques. Její otevřenost může být katalyzátorem pozitivních změn, ale současně ukazuje, že cesta ke skutečné důvěře a bezpečí v armádě bude ještě dlouhá. Klíčové je, aby armáda i veřejnost vnímaly šikanu jako problém, který je třeba řešit otevřeně, systematicky a s důrazem na ochranu všech obětí bez ohledu na jejich postavení.
