V Česku se v posledních letech rozšířil pocit, že stát nefunguje tak, jak by měl – ať už je u moci levicová, pravicová, nebo středová vláda. Lidé napříč politickým spektrem jsou frustrovaní z neprůhledných úřadů, chaotických reforem, rostoucí byrokracie i zdlouhavých soudních řízení. Vlády se střídají, sliby se opakují, ale zásadní systémové změny nepřicházejí. Často slyšíme, že problém není v tom, kdo právě sedí ve Strakově akademii, ale ve fungování samotného státu. Proč to tak je? Jaké dopady má dlouhodobá nefunkčnost státu na občany i podnikatele? A existuje vůbec cesta ven z tohoto bludného kruhu?
Kořeny nefunkčnosti: Historie, která se nezapomíná
Český stát prošel za posledních 100 let několika dramatickými změnami režimů. Naše moderní byrokracie se vyvíjela ve stínu Rakouska-Uherska, první republiky, totalitních dekád i divoké privatizace 90. let. Každá tato éra zanechala v systému své stopy.Například právní řád: Česko má dnes přes 2 miliony platných právních předpisů a ročně přibývá kolem 5 tisíc nových či novelizovaných zákonů (§ Zdroj: MVČR, 2022). Právní prostředí je tak nepřehledné, že se v něm často neorientují ani profesionálové – a to je živná půda pro neefektivitu i korupci.
Dalším historickým dědictvím je nedůvěra vůči státu. Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2023 věří českým státním institucím jen 29 % populace, což je výrazně pod průměrem EU (43 %). Nedůvěra paralyzuje snahy o reformy, protože lidé nevěří, že změna přinese zlepšení.
Byrokracie a digitalizace: Skutečný pokrok, nebo jen sliby?
Jedním z nejčastějších stížností občanů i podnikatelů je zkostnatělá byrokracie. Mnohé úkony, které jsou v jiných evropských zemích otázkou několika minut online, vyžadují v Česku stále návštěvy úřadů, razítka a papírování.Přestože stát investoval do digitalizace veřejné správy miliardy korun (v letech 2016–2023 více než 25 miliard Kč), podle žebříčku DESI (Digital Economy and Society Index) v roce 2023 zůstává Česko až na 22. místě v EU v digitalizaci státních služeb.
Typickým příkladem je elektronická komunikace s úřady. Zatímco v Estonsku lze přes portál e-Estonia řešit téměř vše online, český Portál občana zůstává omezený a nepropojený s mnoha klíčovými systémy. Následující tabulka ukazuje, jak si Česko stojí v porovnání s vybranými zeměmi v digitalizaci:
| Země | Pořadí v DESI 2023 (e-Government) | Podíl občanů využívajících digitální služby státní správy (%) |
|---|---|---|
| Estonsko | 1. | 93 |
| Finsko | 2. | 88 |
| Německo | 16. | 61 |
| Česko | 22. | 34 |
Takto nízká míra digitalizace nejen obtěžuje občany, ale také snižuje efektivitu státní správy a zvyšuje náklady.
Nepružné instituce a odolnost vůči změnám
Jedním z hlavních důvodů, proč se stát nedaří „opravit“, je nepružnost institucí. V Česku je zaměstnáno přes 450 tisíc státních zaměstnanců (ČSÚ, 2023) a každý pokus o restrukturalizaci naráží na odpor úřadů i odborů.Nefunkčnost institucí se nejvíce projevuje v oblasti soudnictví, stavebních povolení nebo zdravotnictví. Například doba řízení u českých soudů v roce 2022 činila v průměru 134 dní u občanskoprávních sporů, zatímco v Rakousku to bylo jen 81 dní (Zdroj: Evropská komise pro efektivitu justice, CEPEJ).
Stavební řízení je další odstrašující příklad. Podle žebříčku Doing Business Světové banky trvá v Česku získání stavebního povolení v průměru 246 dní, což je téměř dvojnásobek evropského průměru (128 dní). Důsledkem je nejen frustrace občanů, ale i zpomalení výstavby a investic.
Politická kultura: Věčné spory a krátkozrakost
K nefunkčnosti státu přispívá i politická kultura plná osobních sporů, krátkodobého uvažování a volebního populismu. Každá nová vláda má tendenci rušit nebo měnit reformy svých předchůdců. Tak vznikají polovičatá řešení a systémové chyby.Typickým příkladem je důchodová reforma. Za posledních 20 let bylo v Česku představeno 7 různých návrhů na změnu penzijního systému, ale žádná skutečná reforma nebyla přijata. Výsledek? Mezera v důchodovém účtu dosáhla v roce 2023 téměř 90 miliard korun a dál se prohlubuje (Zdroj: Ministerstvo financí).
Podobně se neustále mění daňové zákony – jen v období 2013–2023 bylo daňové zákonodárství novelizováno více než 120krát. Tato nestabilita odrazuje investory a komplikuje život běžným občanům.
Dopady na každodenní život: Ztracený čas, peníze i důvěra
Co znamená nefunkční stát v praxi pro běžného občana? Především ztrátu času a peněz. Podle studie Hospodářské komory z roku 2022 stráví průměrný občan při vyřizování úředních záležitostí přes 16 hodin ročně – to je více než dva pracovní dny.Podnikatelé uvádějí, že administrativní zátěž je jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodují přesunout část podnikání do zahraničí. Výstižný je i údaj, že až 32 % malých firem považuje komunikaci s úřady za největší překážku v rozvoji podnikání (Zdroj: AMSP ČR).
Dlouhodobě nefunkční stát má ale i další negativní dopady: snižuje ochotu občanů zapojovat se do veřejného života, podporuje šedou ekonomiku a v krajním případě může vést ke zvýšenému odlivu mladých lidí do zahraničí.
Cesty k nápravě: Je vůbec možné stát „opravit“?
Často slýcháme, že „tohle je stát, který nefunguje – bez ohledu na to, kdo je u vlády“. Znamená to ale, že je změna nemožná? Příklady ze zahraničí ukazují, že zlepšení je možné, pokud existuje dlouhodobá vize a politická odvaha.Estonsko, které bylo v 90. letech na podobné úrovni jako Česko, dnes patří k nejlépe fungujícím digitálním státům na světě. Klíčem byla politická shoda na digitalizaci, zapojení odborníků a nulová tolerance ke korupci.
I v Česku vznikají inspirativní projekty – například datové schránky nebo rozvoj otevřených dat. Pro skutečnou změnu je však třeba hlubší reforma státní správy, zjednodušení legislativy a posílení odpovědnosti úředníků i politiků.
Rozhodující bude také proměna politické kultury směrem k větší spolupráci a méně populismu. Zároveň je nutné zvyšovat digitální gramotnost občanů a motivovat je k většímu zapojení do veřejného dění.
Shrnutí: Co znamená nefunkčnost státu a jak dál?
Nejde jen o to, kdo je právě u moci. Problémy českého státu jsou hlubší a systémové – vycházejí z historických kořenů, přetrvávající byrokracie, nepružných institucí a nestabilní politické kultury. Výsledkem je nejen ztráta důvěry občanů, ale také konkrétní ekonomické a společenské škody.Přesto změna není nemožná. Vyžaduje však odvahu, dlouhodobou vizi a ochotu hledat shodu napříč politickým spektrem. Pokud se podaří posílit digitalizaci, zjednodušit legislativu a změnit způsob, jakým politici i úředníci přistupují ke službě veřejnosti, může se i český stát stát skutečně funkčním pro všechny občany – bez ohledu na to, kdo je zrovna u vlády.
